O knize

Fikce nebo pravda?

Plán vlakové loupeže začátkem devadesátých let skutečně existoval a byl dost podrobný. Shledal jsem jej proveditelný a chvíli jsem zvažoval, že půjdu do holportu. Takže celý příběh je sice fikcí, ale na reálném základě. Že se nakonec nepřešlo od slov k činům, je jen náhoda. Namátková dechová zkouška vyřadila hlavního plánovače ze hry a bez něj se zbytek potenciálně zločinecké party rozpadl. A pár let na to přestaly existovat i vlakové pošty.

Ale možná, že to byly jen takové hospodské poštovní  kecy.

Pokud by se tehdy našel nový vůdce, pak by loupež bezpochyby provedl právě tak, jak popisuje tato kniha, protože jinak by to nešlo. A možná by se dočkal pochybné slávy a uznání tak, jako jiní slavní vlakoví lupiči.

Prostředí

Děj knihy je položen do první poloviny devadesátých let 20. století. Projekt společného státu Čechů a Slováků vzal za své. Mladá Česká republika buduje své vlastní struktury. Mezi největší výzvu, které musela čelit, byla měnová odluka. K ní neodmyslitelně patřilo uvedení nových platidel do oběhu. Distribuci nové měny částečně zajišťovala také Česká pošta. Poštovními vagóny byly po celém Česku rozvezeny stovky miliónů korun. Předmětem zájmu zločinného spolku se stalo jen nepatrné množství z celého gigantického objemu. Majitele měl změnit jen jeden jediný náklad, který vezl vagón vlakové pošty z Prahy na Moravu.

Kulisami příběhu je prostředí pošty a železnice. Tyto dva světy žily desetiletí v těsné symbióze, kterou zhmotňovaly vlakové pošty. V devadesátých letech naše území křižovalo ve všech směrech téměř sto vlakových pošt na běžných rychlících i na speciálních poštovních. Přepadávání poštovních vozů bylo oblíbenou činností už od vzniku železnice. Vlakoví lupiči se často stali hvězdami tisku o některých obzvláště zdařilých loupežích se psaly knihy, točily filmy. Důmyslnost a zdánlivá snadnost takových činů vzbuzovala jisté sympatie se zločinci. Ať už jejich motivace byla jakkoliv pochopitelná, nebo zavrženíhodná.

Ani naši železnici se vlakové loupeže nevyhnuly. Ale věhlasu těch zahraničních nikdy nedosáhly. Lupiči byli nezkušení, nepřipravení a hloupí. Žádná taková akce nebyla úspěšná. A tak československé podsvětí toto odvětví opustilo a začalo raději kšeftovat s nedostatkovým zbožím. Poštovní vůz vypadal nedobytně. Ostatně, v období socialismu nebyl přepravovaný materiál pro zločince příliš atraktivní. Kdo by kradl balíky Rudého práva, nebo Světa sovětů? Komu by stál za to balík s bábovkou a klobáskami synovi na vojnu? Když už, tak přepadení listonošky s důchody byla jediná jistota úspěšné akce. Že se ve vlacích vozily hromady peněz už tehdy, to tušil jen málokdo.

  • Teď už opravdu nepotřebuji nic vědět a rovnou chci koupit.
  • Nebo, že bych se ještě podíval na místo činu?