UKÁZKA 1
„Vy si koledujete o kriminál.“
„Riziko je tady vždycky, ale já myslím, že nejsme úplní kreténi, abychom se nechali nachytat na prkotině.“
„Ty snad, ty vole, nečteš a nedíváš na televizi. Vždycky to krachne na prkotině. Ti říkám: skončíte v base.“
„Ne, když všechno promyslíš. Do posledního detailu.“
„Vždyť vy ani nevíte, jak ten vlak zastavit. A to je zásadní bod i zádrhel vaší pochybné akce.“
„Neser, brácha. Ale je fakt, že nás napadají jen samé blbosti z kovbojek, které krachují na tom, že už není tak snadné najít volný úsek trati, kde by se dalo z běžícího koně elegantně přeskočit do jedoucího vlaku.“
„Ty vole, doba Butche Cassidiho je dávno pryč.“
„Tak když seš tak chytrý, tak něco vymysli.“
„Brácha, ty jsi zapomněl, že jsem sloužil na vojně u železničního vojska. To, co potřebujete, je jednoduché jak facka.“
„Tak povídej, desátníku, nebo co jsi to byl…“
„Svobodník. Hele, oni vás chytí, a vy pak policajtům prásknete, že vám to nakukal Vilém Varga. To víš, že jo… A půjdu bručet s váma.“
„Víš hovno a děláš ramena, generále.“
„A ty víš hovno tím tuplem, brácha. Co z toho budu mít?“
„No, bratru… tak dvě tři mega…“
UKÁZKA 2
„To říkáš ty, že jsou tam nudle. Taky tam klidně můžeš mít bombu.“
„Kurva, který idiot by nesl bombu na nádraží plné policajtů!?“
Diskuse upoutala pozornost policistů, kteří se samopalem v ruce hlídkovali opodál. Jeden se vypravil zkontrolovat situaci.
„Co se tady děje?“
„Ten člověk tvrdí, že tady pracuje a chce se dostat do střeženého prostoru.“
„A pracuje?“
„Možná. Nemůžu je znát všechny. Nemá služební průkaz.“
„Aha,“ policista se obrátí na Pavla. „Váš občanský průkaz, prosím.“
„Nemám, je v poštovním voze na rychlíku do Ostravy. Za chvíli jede. Byl jsem si pro něco k jídlu před nádražím a vaši lidi už mě přes vestibul nechtěli pustit zpět. Tak jsem to vzal okliku.“
Policista pochopil, že v hlídači narazil na horlivce.
„Pane strážný, jste si jistý, že to není nikdo od vás? Jinak budu muset pána odvést na služebnu k prokázání totožnosti.“
„Tak moment. Zavolám dispečerovi.“
„Kruci, na to nemám čas. Za chvíli mi ujedou. Čekají na mě na vlakové poště 776 do Ostravy. Jsou na třetím nástupišti.“
Jako deus ex machine právě vjela do dvora pošty ještěrka s jedním prázdným vozíkem.
„To je Karel, ten mě zná,“ zaradoval se Pavol a začal na něj zběsile mávat a volat.
Řidič akuvozíku v ladné smyčce otočil své vozítko bokem k závoře vrátnice.
„Ty vole, Pavol, kde seš? Teď jsem vám zavezl štyravosum. Mi to bylo divný, že nejsi u nakládky.“
„Znáte ho?“ zeptal se policista.
„Jasně že jo. To je Pavol z Ostravy, Jak se jmenuje dál, to nevím. Ale určitě ho na sedm sedm šest netrpělivě čekají,“ řekl Karel a Pavla vyzval, ať si naskočí, že ho tam rychle zaveze.
„Nikam! Nemá průkazku. Předpisy jsou tu pro každého,“ trval na svém strážný.
„Pane Malich, to je v pohodě. Pusťte ho na mé riziko.“
Vrátný velmi neochotně zvedl závoru.
„To by se za nás nestalo…“
„Konečně, ty cype zajebany,“ ulevil si Pavol polohlasně a přisedl si na sedalo spolujezdce ještěrky.
„Tak počkat! Já jedu s vámi!“
Policejní ozbrojenec si naskočil na prázdný valník. „Ať vím, že mi nekecáte.“
Akumulátorový vozík Balcancar, zvaný též Bulhar, se se svým, poněkud zvláštním nákladem, hnal liduprázdným nádražím zběsileji než obvykle.
Pavol měl trochu štěstí. Uzavírka nádraží postihla i vlaky, které už stály přistaveny pro nástup cestujících. Těmito vlaky právě procházela policejní hlídka se psem a pyrotechnikem a hledala neexistující bombu. Rychlík s Pavlovou vlakovou poštou 776 už měl kontrolu za sebou a chystal se k odjezdu.
Bulhar ze sebe dával maximum.
„To je dost, že jdeš,“ přivítal ho jogurtový dědek. „Bez tebe by to tady nebylo ono.“
To si piš, že ne, pomyslel si Pavol.
UKÁZKA 3
Aniž věděl jak, ocitnul se Zbyněk se svázanýma rukama a hlavou v nákupní tašce s nápisem Billa Heute, pod zadním sedadlem minibusu Mercedes Vito. Jen autorádio hrající nějakou odrhovačku od skupiny Kabát a za jiných okolností příjemný -vuk motoru německého auta mu byli společníkem. Od rány pěstí do žaludku se mu dělalo špatně a bolela ho hlava. Nedokázal si vybavit jak se do auta dostal a jak dlouho už jeli. Poslední co si pamatoval byl zapalovač, kterým si před hernou zapaloval cigaretu.
Když auto zastavilo a Zbyňka vytáhli ven. Pytel z hlavy mu stáhli až v malém skladišti, kde v několika regálech byly kartony limonád a bedny tvrdého alkoholu.
„Kurva do hajzlu kde to jsem do piči?“
„Dobrý večer. Omlouvám se za nepohodlí“ řekl podsaditý chlapík, sedící za starším psacím stolem s lampičkou s tradičním zeleným stínítkem.
„Co po mě chcete, kurva? Nechte mě jít!“
„Nedáte si něco k pití? “ položil tlusťoch řečnickou otázku. Jeho asistent hned naplnil dvě sklenky zlatavou skotskou whisky. To bylo přesně to, po čem Zbyněk nejvíce toužil. Podsaditý muž mu pak nabídl dlouhou cigaretu.