Křest

Kniha vyšla v listopadu 2020, ale křest se odehrál až 5. června 2021. Bylo potřeba počkat, až nás Covid nechá trochu oddechnout.

Křest se konal ve výstavních prostorách Poštovního muzea v Praze. Jeho ředitel a můj kamarád Jiří Střecha se ujal moderování.

Kmotry mé knihy se stali hned tři pánové.

Prvním byl novinář, dramatik, spisovatel etc. pan Karel Hvížďala. Druhým byl kamarád Jarda Sixta, díky němuž stále existuje poštovní vůz, ve kterém se odehrává značná část knihy. V neposlední řadě knihu pokřtil režisér, scénarista a filmový producent Vít Karas, který se rozhodl příběh, té vypečené party z Ostravy, dostat na filmové plátno.

Na závěr křtu byl pokřtěný výtisk podepsán všemi knotry a vydražen za 5000 Kč. Zisk z dražby byl mnou znásoben a fondu Dětské onkologie Krtek byly zakoupeny, pro jejich malé pacienty, tablety.

Projev Karla Hvížďaly

“A tam se ukázala dokonalá práce s jazykem – prostě objevil se talent.”

Já se musím v úvodu přiznat, že člověk ledacos slíbí tak po telefonu, a když to pak mělo přijít, tak jsem měl trošku strach. Autora jsem neznal, nic předtím nenapsal. A tak jsem se do toho pustil a najednou jsem byl překvapený, a to překvapení mělo několik rovin. Ta první byla zcela bezpečně občanská poloha toho projektu, protože to co tady bylo za první republiky, že existovaly regionální a cechovní spolky, které vydávaly knížky a podporovaly přesně definované linie. Když jsem si pak na začátku knížky přečetl to množství sponzorů, tak jsem si uvědomil, že je to obrovský krok k obnově nějaké normality, která byla všemi okupacemi totálně přerušena.

Ta druhá poloha je samozřejmě literární, jak by starý Šalda řekl, ta kniha má obě polohy, to znamená, že je tam ta efektivní paměť a spontánní paměť. Ta spontánní, to je vlastně to co člověk zažije, je toho plný a chce to sdělit, to je ta první půlka, která se týká té vlakové pošty, a ta efektivní, to musel autor nastudovat. To je to detektivní vyšetřování. Za tím jsou rešerše – to už je klasická práce autora. A pak je ta fabule, která je vlastně taky nová, protože ti hlavní viníci nejsou potrestáni, co je zřejmě docela běžné v téhle zemi. A ta sociologická rovina je obrázek těch prvních pěti let po roce 89, které jsou první teprv zde zpracovány. A navíc v prostředí, které jsme vlastně vůbec neznali. My jsme viděli, že je to napsané na vagóně nebo na poštovním autobuse. A tam se ukázala dokonalá práce s jazykem – prostě objevil se talent. A za to jsem strašně rád, že to tu mohu uvést a poklonit se autorovi. Takových lidí není moc aby v tomhle věku se jim podařilo něco takového. Takže bych byl rád, kdyby se tedy kolegům podařilo převést na filmový pás a kdyby sponzoři a producenti do toho tolik nemluvili a zachovali tu původní strukturu.

Projev Víta Karase

“Bude to trvat pár let, než se to připraví, ale já věřím, že ten film se uskuteční, protože tohle je zcela výjimečná věc jak na poli žánru, tak na to, že Petr je debutant, to je nevídaný.”

Já bych chtěl říct, že podstatou kinematografie je brát diváka do nových světů, tam kde nikdy předtím nebyl, a spolu, prostřednictvím toho filmu, aby prožil něco co nikdy předtím nezažil. A je očividný, že ty světy nemusí bejt jenom světy vzdálený sci-fi, a nemusíme chodit ani tak daleko, jak se ukazuje. Ten svět opravdu říká, že jedna postava říká v té knížce, že vlakovky nepřežijí rok 2000. Já jsem tady studoval ještě předtím a zjistil jsem, že tak skoro to opravdu bylo, že konec nastal 29. května 1999, což je vlastně v podstatě téměř dvaadvacet let, a já musím říct, že ten svět je uhrančivěj. Pochopil jsem, že všichni jste přáteli pošty, všichni o tom něco znáte, máte s tím své vzpomínky. Proč já si myslím, že to může fungovat pro normálního čtenáře nepoučeného je to, že to je opravdu fascinující svět s úžasnejma příběhama, je za tím obrovské množství práce. Nemyslím teď jenom práce autorovy, ale myslím tím práci všech lidí, kteří v tomto oboru pracovali. A kromě toho obrovskýho dobrodružství, který tam je, si myslím, že je záhodno představit ten, už dneska bohužel neexistující svět, a zachovat na tom filmovým pásu něco vizuálně, co už vlastně opravdu v podstatě k vidění není. Proto já mockrát děkuju, že jste zachoval ty vagóny, protože bez nich by to opravdu v tom našem médiu nešlo, takže děkuju mockrát a držte nám palce! Bude to trvat pár let, než se to připraví, ale já věřím, že ten film se uskuteční, protože tohle je zcela výjimečná věc jak na poli žánru, tak na to, že Petr je debutant, to je nevídaný. Takže držte nám palce, věřím, že to dobře dopadne.

Fotogalerie

S4B4484
« z 47 »